Moderní technologie - ano či ne?

V této době velmi často pokládaná otázka. Toho, kdo je zapřísáhlým odpůrcem, vnímáme jako zpátečnického, konzervativního. Ti, kteří plně využívají PC, tablety, iPady a další podobná zařízení, mají zase tendence přeceňovat možnosti těchto technologií při stimulaci rozvoje dítěte. Podobně jako u mnoha jiných situací, můžeme říci, že správnou je zlatá střední cesta a zdravý rozum.
V moderní době existuje mnoho kvalitních programů určených pro rozvoj různých schopností a dovedností, ale i programů vytvořených pro cílenou terapeutickou práci. Cílem tohoto článku není popisovat a hodnotit jednotlivé programy. Také se nebudeme zabývat programy a jejich užitím v práci s lidmi s afázií, neurodegenerativním onemocněním, dysfagií, hlasovými poruchami atd. Jde spíše o úvahu do jaké míry používat edukativně-terapeutické programy při výchovně-vzdělávacím procesu či terapeuticko-léčebné práci s dětmi předškolního věku s narušenou komunikační schopností. Dítě předškolního věku se učí především napodobováním a pozorováním. Pro svůj zdravý rozvoj potřebuje zažít svět skrze pohyb, dotek, smysly, hru, komunikaci. To jsou hlavní "nástroje" vedoucí k plnohodnotnému vývoji dítěte předškolního věku. Pokud se tyto základní potřeby nasytí, je dítě připraveno pro následný zdravý vývoj. V dnešní době můžeme vnímat tlak na rozvoj intelektu dítěte, hodnocení jeho znalostí. Na důležitost pohybu - zejména rovnováhy, hry, smyslů a komunikace - se ve velké míře zapomíná. V textu se tedy budeme zabývat výhodami a nevýhodami užití moderních technologií při práci s dětmi předškolního věku, přínosem či negativy, které s jejich užitím souvisejí.

Výhody softwarových technologií jsou:
snadná dostupnost
vysoká míra přitažlivosti
jednoduchost ovládání
cílená stimulace jednotlivých schopností a dovedností
snadná motivace dítěte

Mezi nevýhody můžeme zařadit:
těžká definovatelnost míry užívání
možné ulpívání až závislost dětí na moderních technologiích
zvýšená zátěž pro oči
zvýšená stimulace occipitálního laloku
snížení schopnosti zpracování zvukových informací bez vizuální opory
fixování chybné postury - zejména výrazné patologické zatěžování krční páteře
stimulace schématického chování bez jakékoliv míry kritického myšlení

Děti, které jsou ve velké míře konzumenty televize, uživateli počítačů, tabletů, iPadů apod. mají často sníženou koncentraci pozornosti, sníženou schopnost abstraktního myšlení a krátkodobé paměti a bývají více emočně a sociálně rozladěné. Při samotném hraní her na tabletech/i-podech/PC nedochází k plnohodnotné integraci zažitého tak, aby došlo k nabytí nové zkušenosti, kterou následně mohou aplikovat v běžném životě. Jde vlastně o učení se zjednodušených vzorců chování, které se obtížně aplikují v běžné mezilidské komunikaci. O výše uvedených nevýhodách již psalo mnoho odborníků - klinických psychologů a dětských neurologů.
Z hlediska klinické logopedie je asi nejzásadnějším problémem oslabení fatických funkcí a oslabení fonologického uvědomování. Děti v zajetí technologií nejsou schopny kvalitně zpracovat sluchové informace, nejsou schopny převyprávět příběh, pokud nemají zrakovou oporu. Oslabuje se tak nejen jazykový cit, ale i nabytí slovní zásoby, adekvátní užití slov dle situace. Snižuje se schopnost sluchové diferenciace a krátkodobé sluchové verbální paměti. Mohli bychom říci, že dochází sekundárně k oslabení dílčích schopností. V současné době tak nastává situace, že děti, které extrémně často tráví svůj volný čas u televize, tabletů, počítačů apod., mohou dostat některou z diagnóz, která jim v podstatě nenáleží.
Pokud použijeme moderní technologie při terapeuticko-léčebném a výchovně-vzdělávacím procesu, je důležité uvědomit si:
Proč technologie používáme?
Co je našim cílem?
Jaké schopnosti a dovednosti stimulujeme?
Které programy jsou vhodné?
V jakých situacích moderní technologie použijeme?
Jaká nastavíme pravidla?
Jakými prostředky a metodami vyvážíme práci s technologiemi tak, aby došlo k celostnímu rozvoji předškolního dítěte?
Jak vysoká je efektivita užití technologií oproti nácviku daného problému s hmatatelnými pomůckami?
Jaké chování dítěte užití technologií vyvolalo?
Jaký terapeutický/výchovně-vzdělávací efekt to přineslo?
Jaký časový interval použití moderní technologie je vhodný při práci s dětmi?
Atd.

Jestliže jsme si vědomi těchto otázek a do jisté míry známe i odpovědi, pak je užití technického prostředku vhodné. Existuje mnoho programů a aplikací, které jsou velmi dobře vymyšleny a není na škodu je částečně zapojit i při práci s dětmi. Ať jde o nácvik sluchové percepce, zrakové percepce, paměti, slovní zásoby a ostatních předškolních dovedností. Výborné jsou i programy s piktogramy, které se ve velké míře využívají při práci s nemluvícími dětmi.
Přesto všechno, žádná technologie nemůže nahradit vzájemnou mezilidskou komunikaci, kontakt s rodiči, přáteli, vrstevníky. Nelze v předškolním věku nahradit neskutečný potenciál hry, ať rolové, situační, stolní, nelze nahradit zkušenosti nabyté tzv. na vlastní kůži skrze všechny smysly. Hra a vývoj smyslového vnímání je pro děti předškolního věku zásadní. Předškolní děti, které mají nebo nemají jakkoliv narušenou komunikační schopnost, potřebují zejména celostní zažití světa - tělem, smysly, komunikací, setkáváním, sdílením, zkušenostmi. A to platí i u dětí s PAS, u nichž se často využívají moderní technologie. Neměly by však mít v terapii dominantní postavení, jelikož i u klientů s PAS jde především o posílení funkční komunikace a posílení pragmatické roviny, i u těchto dětí je nejvhodnějším prostředkem pro stimulaci kvalitní komunikace a vzájemný mezilidský kontakt.
Moderní technologie jsou krásná věc, ale nejsou všemocné. Je to moderní prostředek, který je již každodenní součástí našeho života. A tak bychom je měli vnímat. Můžou nám pomáhat, ale nemohou nahradit nenahraditelné. Musíme být ostražití, abychom nesklouzli k opovrhování funkčních postupů, které se zdají být nemoderními. Moderní technologie, které nás neustále obklopují, vedou lidstvo ke ztrátě zodpovědnosti za sebe samé, i za rodinu. To může být do budoucna velmi potencionálně nebezpečné. Již v současné době se tato skutečnost do jisté míry odráží ve výchově dětí. Jednou z nejčastějších vět rodičů je: "Nemám čas!", a pak snadno dochází k fixaci dětí na moderní technologie. Druhá častá věta: "Máme na to speciální program." Rodiče mají pocit, že se děti díky "edukativním programům" učí, získávají veškeré potřebné informace, ale v podstatě jen klesá míra zodpovědnosti rodiče vůči dítěti. Dítě předškolního věku nezíská důležité zkušenosti, které jsou potřebné pro kognitivní, sociální a emocionální zrání. Hraním počítačových her se děti učí něčemu novému minimálně, pokud se tak neděje v přítomnosti dospělého, který dítěti dopřeje dostatečnou integraci nových znalostí a zkušeností. Zvýšená "konzumace her" bez rodičů s následnou reflexí a zpracováním hraného vede především k sociální izolaci dítěte.

Zjednodušený závěr by mohl znít takto - moderní technologie při odborné práci s dětmi předškolního věku ano, ale:
vždy s dospělým, který zajistí dostatečnou integraci nových zkušeností, znalostí
jasně stanovit interval užití
výběr hry by měl zajistit dospělý člověk
vnímat technologie jako pomůcku/doplněk, ne hlavní zdroj stimulace pro dítě
v případě možnosti spíše preferovat počítač s myší, kdy dochází k nácviku koordinace oko/ruka
využít technologie jako motivační, ne komunikační nástroj.